Argentina (Chile) - cestování autobusem

Cestování po Argentině a Chile autobusem je zážitek v tom dobrém (a někdy i špatném) smyslu.

Velice krátké hodnocení je takové:

• dlouhé tratě - kam se hrabe Evropa a USA, autobusy jsou pohodlné se servisem a dá se v nich dobře spát
• krátké tratě a MHD - často pro dobrodružnější povahy, ale pokud šetříte tak dobrá volba
  

Jednu věc si je třeba uvědomit - řidiči autobusů jsou závodníci a asfaltová silnice je často luxus.

Dálkové tratě
Argentina (Chile) má velmi dobrou síť dálkových tratí, kde panuje vysoká konkurence. Pokud nezvolíte úplně nejlevnější lístek (společnost), tak nebudete mít žádné problémy a budete příjemě překvapeni.
Jízdenky jdou koupit na autobusových nádražích (milion kas, každá společnost totiž má vlastní) a u některých společností i přes net. Rozhodně kupujte jízdenky semi-cama (polospací) a výše. Vyplatí se to. V ceně je zpravidla i jídlo.
Pozor, jízdenku je třeba koupit předem! U řidiče to většinou nejde a autobus už může být plný (na vytížených linkách běžné).


Místní tratě
Místní linky (cokoli pod pár hodin) jsou pravý opak dálkových. Jezdí tady často rozpadlé autobusy (ikdyž se to lepší) a najít zastávku je nadlidský úkol. Zastávky totiž na řadě míst prostě nejsou nebo je to sloup u cesty, plakát, nálepka na domě... ...neznalý člověk nemá šanci. Krom toho je potřeba na bus mávnout jinak nezastaví (někdy takhle nabere i mimo zastávku).

MHD
MHD (collectivo) je kapitola sama pro sebe. Ve většině případů se platí přímo v autobuse a je třeba mít drobné. Na dost místech to znamená, že nastoupíte předními dveřmi a uvnitř autobusu je turniket s maníkem, kterému zaplatíte jízdné.
Trochu specifické je Buenos Aires, kde je třeba nejprve řidiči říct, kam jedete, a pak naházet mince do automatu.
Specifických věcí na MHD je podstatně více. Následující popis vychází ze situace v Buenos Aires, ale většina věcí platí obecně.

Zastávky
Najít zastávku je kumšt a nejlepší je se zeptat místních. Obecně autobusy staví každé dva bloky (poblíž rohu). Zastávku je si třeba uvnitř busu vyžádat tlačítkem a z venku zamáváním.
Situace s označením se v poslední době zlepšila a tak na místě zastávek nalezneme většinou sloup s číslem linky a trasou. V horším případě je to jen nálepka s číslem linky na sloupu nebo nic. Tady se vyplatí jedinné mávat, mávat, mávat a třeba zastaví.

Jízdní řád
Jedním slovem zapomeňte. Linky mají teoreticky jezdit rovnoměrně s určitými intervaly, ale to je zbožné přání. Řidiči autobusů jsou závodníci a navzájem se neustále předjíždějí. V praxi to vypadá tak, že čekáte na autobus. Po dlouhé době přijede nacpaný. Vy nastoupíte. Autobus se rozjede a během minuty ho předjete prázdný autobus stejné linky. Váš výlet po městském závodním okruhu právě začal...

Trasy linek a orientace v nich
Jste-li ve městě na chvilku, vzdejte to a nechte si poradit od místních nebo vemte taxi. Autobusy totiž jezdí v každém směru jinými ulicemi, tak blok či dva od sebe kvůli jednosměrkám (to je ta jednodušší část). Mapu s trasami linek nikde nenajdete.
Co existuje je kniha Guia-T (či taknějak), která obsahuje trasy linek. Jde ji sice snadno koupit, ale připravte si hodně trpělivosti a času než se v ní vyznáte a rozluštíte. Pokud jste dobří s mapou můžete to zkusit i bez ní a trasu linky vyluštit ze soupisu ulic, který je pod číslem linky na zastávce.