Velice krátké hodnocení je takové:
- dlouhé tratě - kam se hrabe Evropa a USA, autobusy jsou pohodlné se servisem a dá se v nich dobře spát
- krátké tratě a MHD - často pro dobrodružnější povahy, ale pokud šetříte tak dobrá volba
Dálkové tratě
Argentina (Chile) má velmi dobrou síť dálkových tratí, kde panuje vysoká konkurence. Pokud nezvolíte úplně nejlevnější lístek (společnost), tak nebudete mít žádné problémy a budete příjemě překvapeni.
Jízdenky jdou koupit na autobusových nádražích (milion kas, každá společnost totiž má vlastní) a u některých společností i přes net. Rozhodně kupujte jízdenky semi-cama (polospací) a výše. Vyplatí se to. V ceně je zpravidla i jídlo.
Pozor, jízdenku je třeba koupit předem! U řidiče to většinou nejde a autobus už může být plný (na vytížených linkách běžné).
Místní tratě
Místní linky (cokoli pod pár hodin) jsou pravý opak dálkových. Jezdí tady často rozpadlé autobusy (ikdyž se to lepší) a najít zastávku je nadlidský úkol. Zastávky totiž na řadě míst prostě nejsou nebo je to sloup u cesty, plakát, nálepka na domě... ...neznalý člověk nemá šanci. Krom toho je potřeba na bus mávnout jinak nezastaví (někdy takhle nabere i mimo zastávku).
MHD
MHD (collectivo) je kapitola sama pro sebe. Ve většině případů se platí přímo v autobuse a je třeba mít drobné. Na dost místech to znamená, že nastoupíte předními dveřmi a uvnitř autobusu je turniket s maníkem, kterému zaplatíte jízdné.
Trochu specifické je Buenos Aires, kde je třeba nejprve řidiči říct, kam jedete, a pak naházet mince do automatu.
Specifických věcí na MHD je podstatně více. Následující popis vychází ze situace v Buenos Aires, ale většina věcí platí obecně.
Zastávky
Najít zastávku je kumšt a nejlepší je se zeptat místních. Obecně autobusy staví každé dva bloky (poblíž rohu). Zastávku je si třeba uvnitř busu vyžádat tlačítkem a z venku zamáváním.
Situace s označením se v poslední době zlepšila a tak na místě zastávek nalezneme většinou sloup s číslem linky a trasou. V horším případě je to jen nálepka s číslem linky na sloupu nebo nic. Tady se vyplatí jedinné mávat, mávat, mávat a třeba zastaví.
Jízdní řád
Jedním slovem zapomeňte. Linky mají teoreticky jezdit rovnoměrně s určitými intervaly, ale to je zbožné přání. Řidiči autobusů jsou závodníci a navzájem se neustále předjíždějí. V praxi to vypadá tak, že čekáte na autobus. Po dlouhé době přijede nacpaný. Vy nastoupíte. Autobus se rozjede a během minuty ho předjete prázdný autobus stejné linky. Váš výlet po městském závodním okruhu právě začal...
Trasy linek a orientace v nich
Jste-li ve městě na chvilku, vzdejte to a nechte si poradit od místních nebo vemte taxi. Autobusy totiž jezdí v každém směru jinými ulicemi, tak blok či dva od sebe kvůli jednosměrkám (to je ta jednodušší část). Mapu s trasami linek nikde nenajdete.
Co existuje je kniha Guia-T (či taknějak), která obsahuje trasy linek. Jde ji sice snadno koupit, ale připravte si hodně trpělivosti a času než se v ní vyznáte a rozluštíte. Pokud jste dobří s mapou můžete to zkusit i bez ní a trasu linky vyluštit ze soupisu ulic, který je pod číslem linky na zastávce.